keyboard_tab Cyber Resilience Act 2023/2841 CS

1.   Do 8. července 2025 a poté alespoň každé dva roky provede každý subjekt Unie hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti zahrnující všechny prvky jeho prostředí IKT.

2.   Hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti se případně provádí za pomoci specializované třetí strany.

3.   Subjekty Unie s podobnými strukturami mohou při provádění hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti pro své příslušné subjekty spolupracovat.

4.   Na základě žádosti interinstitucionálního výboru pro kybernetickou bezpečnost zřízeného podle článku 10 a s výslovným souhlasem dotčeného subjektu Unie mohou být výsledky hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti projednány v tomto výboru nebo v rámci neformální skupiny místních referentů pro kybernetickou bezpečnost, což umožní čerpání ze zkušeností a výměnu osvědčených postupů.

1.   Každý subjekt Unie pod dohledem své nejvyšší úrovně vedení bezodkladně a nejpozději do 8. září 2025 přijme odpovídající a přiměřená technická, operační a organizační opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik zjištěných v rámci a k prevenci dopadů incidentů nebo jejich minimalizaci. S ohledem na nejnovější technologický vývoj a případně na příslušné evropské a mezinárodní normy zajistí tato opatření k řízení rizik takovou úroveň bezpečnosti sítí a informačních systémů v celém prostředí IKT, která je úměrná hrozícím kybernetickým bezpečnostním rizikům. Při posuzování přiměřenosti těchto opatření se náležitě zohlední míra expozice subjektu Unie kybernetickým bezpečnostním rizikům, jeho velikost, pravděpodobnost výskytu incidentů a jejich závažnost, včetně jejich společenského, hospodářského a interinstitucionálního dopadu.

2.   Subjekty Unie se při provádění opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik zaměřují alespoň na tyto oblasti:

a)	politiku kybernetické bezpečnosti, včetně opatření potřebných k dosažení cílů a priorit uvedených v čl. 6 odst. 3 tohoto článku;

b)	politiku analýzy kybernetických bezpečnostních rizik a politiku bezpečnosti informačních systémů;

c)	cíle politiky týkající se využívání služeb cloud computingu;

d)	případně audit kybernetické bezpečnosti, který může zahrnovat posouzení kybernetických bezpečnostních rizik, zranitelností a kybernetických hrozeb a pravidelné penetrační testování prováděné důvěryhodným soukromým poskytovatelem;

e)	provádění doporučení vyplývajících z auditů kybernetické bezpečnosti uvedených v písmenu d) prostřednictvím aktualizace systému a politiky kybernetické bezpečnosti;

f)	organizaci systému kybernetické bezpečnosti, včetně vymezení úloh a odpovědnosti;

g)	správu aktiv, včetně seznamu aktiv v oblasti IKT a mapování sítí IKT;

h)	bezpečnost lidských zdrojů a kontrolu přístupu;

i)	bezpečnost operací;

j)	bezpečnost komunikací;

k)	akvizici, vývoj a údržbu systému, včetně politiky zveřejňování informací o zranitelností a jejich řešení;

l)	případné politiky v oblasti transparentnosti zdrojového kódu;

m)	bezpečnost dodavatelského řetězce včetně aspektů souvisejících s bezpečností, které se týkají vztahů mezi každým subjektem Unie a jeho přímými dodavateli nebo poskytovateli služeb;

n)	řešení incidentů a spolupráci se CERT-EU, jako je zajištění bezpečnostního monitorování a vedení protokolů bezpečnosti;

o)	řízení kontinuity provozu, jako je správa zálohování a obnova provozu po havárii, a krizové řízení a

p)	podporu a rozvoj vzdělávání, dovedností, zvyšování povědomí, cvičebních programů a programů odborné přípravy v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Pro účely prvního pododstavce písm. m) subjekty Unie zohlední zranitelnosti specifické pro každého přímého dodavatele a poskytovatele služeb a celkovou kvalitu produktů a postupů v oblasti kybernetické bezpečnosti svých dodavatelů a poskytovatelů služeb, včetně jejich postupů bezpečného vývoje.

3.   Subjekty Unie přijmou alespoň tato konkrétní opatření pro řízení kybernetických bezpečnostních rizik:

a)	technická opatření umožňující a podporující práci z domova;

b)	konkrétní kroky pro přechod k zásadám nulové důvěry;

c)	používání vícefaktorového ověřování jako normy u sítí a informačních systémů;

d)	používání kryptografie a šifrování, a zejména šifrování mezi koncovými body, a bezpečného digitálního podpis

e)	případné zavedení zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů tísňové komunikace v rámci subjektu Unie;

f)	proaktivní opatření pro odhalování a odstraňování malwaru a špionážního softwaru;

g)	zabezpečení softwarového dodavatelského řetězce prostřednictvím kritérií pro bezpečný vývoj a hodnocení softwaru;

h)	vytvoření a zavedení programů odborné přípravy v oblasti kybernetické bezpečnosti odpovídajících úkolům a předpokládaným schopnostem nejvyšší úrovně vedení a zaměstnanců subjektu Unie pověřených zajištěním účinného provádění tohoto nařízení;

i)	pravidelné školení zaměstnanců v oblasti kybernetické bezpečnosti;

j)	v příslušných případech účast na analýzách rizik vzájemného propojení mezi subjekty Unie;

k)

posílení pravidel pro zadávání veřejných zakázek s cílem usnadnit dosažení vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti prostřednictvím: i) odstranění smluvních překážek, které omezují sdílení informací ohledně incidentů, zranitelností a kybernetických hrozeb obdržených od poskytovatelů služeb IKT se CERT-EU, ii) smluvní povinnosti hlásit incidenty, zranitelnosti a kybernetické hrozby a disponovat vhodnými mechanismy reakce na incidenty a jejich monitorování.

1.   CERT-EU podporuje provádění tohoto nařízení vydáváním:

a)	výzev k přijetí opatření popisujících naléhavá bezpečnostní opatření, jejichž přijetí ve stanovené lhůtě je vyžadováno od subjektů Unie;

b)	návrhů pokynů určených všem subjektům Unie nebo jejich části, které předkládá výboru IICB;

c)	návrhů doporučení určených jednotlivým subjektům Unie, které předkládá výboru IICB.

Pokud jde o první pododstavec písm. a), dotčený subjekt Unie bez zbytečného odkladu po obdržení výzvy k přijetí opatření informuje CERT-EU o tom, jak byla naléhavá bezpečnostní opatření uplatněna.

2.   Pokyny a doporučení mohou obsahovat:

a)

společné metodiky a model pro hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti subjektů Unie, včetně odpovídajících měřítek nebo klíčových ukazatelů výkonnosti, které slouží jako reference na podporu soustavného zlepšování kybernetické bezpečnosti ve všech subjektech Unie a usnadňují stanovení priorit pro oblasti kybernetické bezpečnosti a opatření s ohledem na stav subjektů z hlediska kybernetické bezpečnosti;

b)	postupy pro řízení kybernetických bezpečnostních rizik a opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik nebo jejich vylepšení;

c)	postupy pro hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti a postupy pro plány kybernetické bezpečnosti;

d)	případně využití společných technologií, architektury, otevřených zdrojů a souvisejících osvědčených postupů s cílem dosáhnout interoperability a společných norem, včetně koordinovaného přístupu k bezpečnosti dodavatelského řetězce;

e)	případné informace k usnadnění používání nástrojů kolaborativního zadávání veřejných zakázek pro nákup příslušných služeb a produktů v oblasti kybernetické bezpečnosti od dodavatelů, kteří jsou třetími stranami;

f)	ujednání o sdílení informací podle článku 20.

1.   CERT-EU se začlení do správní struktury generálního ředitelství Komise, aby mohlo využívat podpůrné struktury Komise v oblasti správy, finančního řízení a účetnictví, přičemž si zachová své postavení samostatného interinstitucionálního poskytovatele služeb pro všechny subjekty Unie. Komise informuje výbor IICB o administrativním umístění CERT-EU a případných změnách tohoto umístění. Komise pravidelně přezkoumává správní ujednání týkající se CERT-EU a v každém případě před zavedením každého víceletého finančního rámce podle článku 312 Smlouvy o fungování EU, aby bylo možné přijmout vhodná opatření. Přezkum zahrne možnost zřízení CERT-EU jako úřadu Unie.

2.   Při uplatňování administrativních a finančních postupů jedná vedoucí CERT-EU z pověření Komise a pod dohledem výboru IICB.

3.   Úkoly a činnosti CERT-EU, včetně služeb poskytovaných CERT-EU podle čl. 13 odst. 3, 4 a 5 a 7 a čl. 14 odst. 1 subjektům Unie financovaným z okruhu víceletého finančního rámce vyhrazeného evropské veřejné správě jsou financovány prostřednictvím samostatné rozpočtové položky rozpočtu Komise. Místa vyčleněná pro CERT-EU jsou podrobně popsána v poznámce pod čarou k plánu pracovních míst Komise.

4.   Subjekty Unie jiné než subjekty Unie uvedené v odstavci 3 tohoto článku každoročně finančně přispívají CERT-EU na úhradu služeb poskytovaných CERT-EU podle uvedeného odstavce. Příspěvky vycházejí z pokynů vydaných výborem IICB a dohodnutých mezi každým subjektem Unie a CERT-EU ve smlouvách o poskytování služeb. Příspěvky představují spravedlivý a přiměřený podíl na celkových nákladech na poskytované služby. Převádějí se na samostatnou rozpočtovou položku uvedenou v odstavci 3 tohoto článku jakožto účelově vázaný příjem stanovený v čl. 21 odst. 3 písm. c) nařízení (EU, Euratom) 2018/1046.

5.   Náklady na úkoly stanovené v čl. 13 odst. 6 jsou hrazeny subjekty Unie, které jsou příjemci služeb CERT-EU. Příjmy jsou účelově vázány na rozpočtové položky pokrývající náklady.

1.   CERT-EU může spolupracovat s protějšky v Unii, jež nejsou uvedeny v článku 17 a na něž se vztahují požadavky Unie na kybernetickou bezpečnost, včetně protějšků zaměřených na konkrétní průmyslová odvětví, v záležitostech týkajících se nástrojů a metod, jako například techniky, taktiky, postupů a osvědčených postupů, jakož i kybernetických hrozeb a zranitelností. Pro účely jakékoliv spolupráce s těmito protějšky požádá CERT-EU výbor IICB o předchozí souhlas pro každý jednotlivý případ. Pokud CERT-EU s těmito protějšky naváže spolupráci, informuje o tom všechny příslušné protějšky členských států uvedené v čl. 17 odst. 1 v členském státě, v němž se protějšek nachází. Ve vhodných a náležitých případech se tato spolupráce a její podmínky, a to i pokud jde o kybernetickou bezpečnost, ochranu údajů a nakládání s informacemi, stanoví ve výslovných ujednáních o zachování důvěrnosti, jako jsou smlouvy nebo správní ujednání. Ujednání o zachování důvěrnosti nevyžadují předchozí souhlas výboru IICB, předseda výboru IICB je však informován. V případě naléhavé a bezprostřední potřeby výměny informací o kybernetické bezpečnosti v zájmu subjektů Unie nebo jiné strany může CERT-EU tímto způsobem postupovat se subjektem, jehož zvláštní způsobilost, kapacita a odborné znalosti jsou důvodně vyžadovány na pomoc v této situaci naléhavé a bezprostřední potřeby, a to i v případě, že CERT-EU s tímto subjektem nemá uzavřenu dohodu o zachování důvěrnosti. V takových případech CERT-EU neprodleně informuje předsedu výboru IICB a výbor IICB informuje prostřednictvím pravidelných zpráv nebo zasedání.

2.   CERT-EU může v zájmu shromažďování informací o obecných a konkrétních kybernetických hrozbách, významných událostech, zranitelnostech a možných protiopatřeních spolupracovat s partnery, jako jsou komerční subjekty, včetně subjektů zaměřených na konkrétní průmyslová odvětví, mezinárodní organizace, vnitrostátní subjekty zemí mimo Unii nebo jednotliví odborníci. Pro účely širší spolupráce s těmito partnery požádá CERT-EU výbor IICB o předchozí souhlas pro každý jednotlivý případ.

3.   CERT-EU může se souhlasem subjektu Unie dotčeného incidentem a za předpokladu, že s příslušným protějškem nebo partnerem je uzavřeno ujednání nebo smlouva o mlčenlivosti, poskytnout informace týkající se konkrétního incidentu protějškům nebo partnerům uvedeným v odstavcích 1 a 2, a to výhradně za účelem přispění k jeho analýze.