keyboard_tab Cyber Resilience Act 2023/2841 CS

1.   Do 8. dubna 2025 poté, co provede počáteční přezkum kybernetické bezpečnosti, jako je audit, zřídí každý subjekt Unie vnitřní rámec pro řízení, správu a kontrolu kybernetických bezpečnostních rizik (dále je „rámec“). Na zřízení rámce dohlíží nejvyšší úroveň vedení subjektu Unie a nese za něj odpovědnost.

2.   Rámec zahrnuje celé neutajované prostředí IKT dotčeného subjektu Unie, včetně jakéhokoli prostředí IKT a sítí funkčních technologií v jeho prostorách, externě zajišťovaných aktiv a služeb v prostředí cloud computingu nebo hostovaných třetími stranami, mobilních zařízení, podnikových sítí, obchodních sítí nepřipojených k internetu a jakýchkoli zařízení připojených k těmto prostředím (dále jen „prostředí IKT“). Rámec je založen na přístupu zohledňujícím všechna rizika.

3.   Rámec zajišťuje vysokou úroveň kybernetické bezpečnosti. Rámec stanovuje vnitřní politiky kybernetické bezpečnosti, včetně cílů a priorit, pro bezpečnost sítí a informačních systémů a úlohy a povinnosti zaměstnanců subjektu Unie, jejichž úkolem je zajistit účinné provádění tohoto nařízení. Rámec rovněž zahrnuje mechanismy pro měření účinnosti provádění.

4.   Rámec je pravidelně přezkoumáván v kontextu měnících se kybernetických bezpečnostních rizik, nejméně však jednou za čtyři roky. Rámec subjektu Unie může být v případě potřeby a v návaznosti na žádost interinstitucionálního výboru pro kybernetickou bezpečnost zřízeného podle článku 10 aktualizován na základě pokynů CERT-EU týkajících se zjištěných incidentů nebo možných nedostatků v provádění tohoto nařízení.

5.   Nejvyšší úroveň vedení každého subjektu Unie odpovídá za provádění tohoto nařízení a dohlíží na to, zda jeho organizace povinnosti související s rámcem plní.

6.   V případě potřeby, a aniž je dotčena jeho odpovědnost za provádění tohoto nařízení, může nejvyšší úroveň vedení každého subjektu Unie přenést určité povinnosti podle tohoto nařízení na vyšší vedoucí pracovníky ve smyslu čl. 29 odst. 2 služebního řádu nebo jiné úředníky na rovnocenné úrovni v rámci dotčeného subjektu Unie. Bez ohledu na takové přenesení pravomoci může být nejvyšší úroveň vedení činěna odpovědnou za porušení tohoto nařízení dotčeným subjektem Unie.

7.   Každý subjekt Unie má zaveden účinný mechanismus zajišťující, že přiměřená část rozpočtu na IKT bude vynaložena na kybernetickou bezpečnost. Při stanovování tohoto procentního podílu se náležitě zohlední rámec.

8.   Každý subjekt Unie jmenuje místního referenta pro kybernetickou bezpečnost nebo osobu vykonávající rovnocennou funkci, kteří působí jako jediné kontaktní místo ve vztahu ke všem aspektům kybernetické bezpečnosti. Místní referent pro kybernetickou bezpečnost usnadňuje provádění tohoto nařízení a o stavu provádění pravidelně přímo informuje nejvyšší úroveň vedení. Aniž je dotčena skutečnost, že místní referent pro kybernetickou bezpečnost je v každém subjektu Unie jediným kontaktním místem, může subjekt Unie přenést některé úkoly místního referenta pro kybernetickou bezpečnost, pokud jde o provádění tohoto nařízení, na CERT-EU, a to na základě smlouvy o poskytování služeb uzavřené mezi tímto subjektem Unie a CERT-EU, nebo tyto úkoly může sdílet několik subjektů Unie. Pokud jsou tyto úkoly přeneseny na CERT-EU, rozhodne interinstitucionální výbor pro kybernetickou bezpečnost zřízený podle článku 10, zda bude tato služba poskytována jako součást základních služeb CERT-EU, a to s přihlédnutím k lidským a finančním zdrojům dotčeného subjektu Unie. Každý subjekt Unie oznámí CERT-EU neprodleně jmenovaného místního referenta pro kybernetickou bezpečnost a veškeré jeho následné změny.

CERT-EU zřídí a vede aktuální seznam jmenovaných místních referentů pro kybernetickou bezpečnost.

9.   Vyšší vedoucí pracovníci ve smyslu čl. 29 odst. 2 služebního řádu nebo jiní úředníci na rovnocenné úrovni v rámci dotčeného subjektu Unie, jakož i všichni příslušní pracovníci pověření prováděním opatření a plněním povinností v oblasti řízení kybernetických bezpečnostních rizik stanovených v tomto nařízení pravidelně absolvují zvláštní školení s cílem získat dostatečné znalosti a dovednosti posouzení a vyhodnocení postupů v oblasti kybernetických bezpečnostních rizik a jejich dopadu na provoz subjektu Unie.

1.   Do 8. července 2025 a poté alespoň každé dva roky provede každý subjekt Unie hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti zahrnující všechny prvky jeho prostředí IKT.

2.   Hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti se případně provádí za pomoci specializované třetí strany.

3.   Subjekty Unie s podobnými strukturami mohou při provádění hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti pro své příslušné subjekty spolupracovat.

4.   Na základě žádosti interinstitucionálního výboru pro kybernetickou bezpečnost zřízeného podle článku 10 a s výslovným souhlasem dotčeného subjektu Unie mohou být výsledky hodnocení vyspělosti kybernetické bezpečnosti projednány v tomto výboru nebo v rámci neformální skupiny místních referentů pro kybernetickou bezpečnost, což umožní čerpání ze zkušeností a výměnu osvědčených postupů.

1.   Každý subjekt Unie pod dohledem své nejvyšší úrovně vedení bezodkladně a nejpozději do 8. září 2025 přijme odpovídající a přiměřená technická, operační a organizační opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik zjištěných v rámci a k prevenci dopadů incidentů nebo jejich minimalizaci. S ohledem na nejnovější technologický vývoj a případně na příslušné evropské a mezinárodní normy zajistí tato opatření k řízení rizik takovou úroveň bezpečnosti sítí a informačních systémů v celém prostředí IKT, která je úměrná hrozícím kybernetickým bezpečnostním rizikům. Při posuzování přiměřenosti těchto opatření se náležitě zohlední míra expozice subjektu Unie kybernetickým bezpečnostním rizikům, jeho velikost, pravděpodobnost výskytu incidentů a jejich závažnost, včetně jejich společenského, hospodářského a interinstitucionálního dopadu.

2.   Subjekty Unie se při provádění opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik zaměřují alespoň na tyto oblasti:

a)	politiku kybernetické bezpečnosti, včetně opatření potřebných k dosažení cílů a priorit uvedených v čl. 6 odst. 3 tohoto článku;

b)	politiku analýzy kybernetických bezpečnostních rizik a politiku bezpečnosti informačních systémů;

c)	cíle politiky týkající se využívání služeb cloud computingu;

d)	případně audit kybernetické bezpečnosti, který může zahrnovat posouzení kybernetických bezpečnostních rizik, zranitelností a kybernetických hrozeb a pravidelné penetrační testování prováděné důvěryhodným soukromým poskytovatelem;

e)	provádění doporučení vyplývajících z auditů kybernetické bezpečnosti uvedených v písmenu d) prostřednictvím aktualizace systému a politiky kybernetické bezpečnosti;

f)	organizaci systému kybernetické bezpečnosti, včetně vymezení úloh a odpovědnosti;

g)	správu aktiv, včetně seznamu aktiv v oblasti IKT a mapování sítí IKT;

h)	bezpečnost lidských zdrojů a kontrolu přístupu;

i)	bezpečnost operací;

j)	bezpečnost komunikací;

k)	akvizici, vývoj a údržbu systému, včetně politiky zveřejňování informací o zranitelností a jejich řešení;

l)	případné politiky v oblasti transparentnosti zdrojového kódu;

m)	bezpečnost dodavatelského řetězce včetně aspektů souvisejících s bezpečností, které se týkají vztahů mezi každým subjektem Unie a jeho přímými dodavateli nebo poskytovateli služeb;

n)	řešení incidentů a spolupráci se CERT-EU, jako je zajištění bezpečnostního monitorování a vedení protokolů bezpečnosti;

o)	řízení kontinuity provozu, jako je správa zálohování a obnova provozu po havárii, a krizové řízení a

p)	podporu a rozvoj vzdělávání, dovedností, zvyšování povědomí, cvičebních programů a programů odborné přípravy v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Pro účely prvního pododstavce písm. m) subjekty Unie zohlední zranitelnosti specifické pro každého přímého dodavatele a poskytovatele služeb a celkovou kvalitu produktů a postupů v oblasti kybernetické bezpečnosti svých dodavatelů a poskytovatelů služeb, včetně jejich postupů bezpečného vývoje.

3.   Subjekty Unie přijmou alespoň tato konkrétní opatření pro řízení kybernetických bezpečnostních rizik:

a)	technická opatření umožňující a podporující práci z domova;

b)	konkrétní kroky pro přechod k zásadám nulové důvěry;

c)	používání vícefaktorového ověřování jako normy u sítí a informačních systémů;

d)	používání kryptografie a šifrování, a zejména šifrování mezi koncovými body, a bezpečného digitálního podpis

e)	případné zavedení zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů tísňové komunikace v rámci subjektu Unie;

f)	proaktivní opatření pro odhalování a odstraňování malwaru a špionážního softwaru;

g)	zabezpečení softwarového dodavatelského řetězce prostřednictvím kritérií pro bezpečný vývoj a hodnocení softwaru;

h)	vytvoření a zavedení programů odborné přípravy v oblasti kybernetické bezpečnosti odpovídajících úkolům a předpokládaným schopnostem nejvyšší úrovně vedení a zaměstnanců subjektu Unie pověřených zajištěním účinného provádění tohoto nařízení;

i)	pravidelné školení zaměstnanců v oblasti kybernetické bezpečnosti;

j)	v příslušných případech účast na analýzách rizik vzájemného propojení mezi subjekty Unie;

k)

posílení pravidel pro zadávání veřejných zakázek s cílem usnadnit dosažení vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti prostřednictvím: i) odstranění smluvních překážek, které omezují sdílení informací ohledně incidentů, zranitelností a kybernetických hrozeb obdržených od poskytovatelů služeb IKT se CERT-EU, ii) smluvní povinnosti hlásit incidenty, zranitelnosti a kybernetické hrozby a disponovat vhodnými mechanismy reakce na incidenty a jejich monitorování.

1.   CERT-EU se začlení do správní struktury generálního ředitelství Komise, aby mohlo využívat podpůrné struktury Komise v oblasti správy, finančního řízení a účetnictví, přičemž si zachová své postavení samostatného interinstitucionálního poskytovatele služeb pro všechny subjekty Unie. Komise informuje výbor IICB o administrativním umístění CERT-EU a případných změnách tohoto umístění. Komise pravidelně přezkoumává správní ujednání týkající se CERT-EU a v každém případě před zavedením každého víceletého finančního rámce podle článku 312 Smlouvy o fungování EU, aby bylo možné přijmout vhodná opatření. Přezkum zahrne možnost zřízení CERT-EU jako úřadu Unie.

2.   Při uplatňování administrativních a finančních postupů jedná vedoucí CERT-EU z pověření Komise a pod dohledem výboru IICB.

3.   Úkoly a činnosti CERT-EU, včetně služeb poskytovaných CERT-EU podle čl. 13 odst. 3, 4 a 5 a 7 a čl. 14 odst. 1 subjektům Unie financovaným z okruhu víceletého finančního rámce vyhrazeného evropské veřejné správě jsou financovány prostřednictvím samostatné rozpočtové položky rozpočtu Komise. Místa vyčleněná pro CERT-EU jsou podrobně popsána v poznámce pod čarou k plánu pracovních míst Komise.

4.   Subjekty Unie jiné než subjekty Unie uvedené v odstavci 3 tohoto článku každoročně finančně přispívají CERT-EU na úhradu služeb poskytovaných CERT-EU podle uvedeného odstavce. Příspěvky vycházejí z pokynů vydaných výborem IICB a dohodnutých mezi každým subjektem Unie a CERT-EU ve smlouvách o poskytování služeb. Příspěvky představují spravedlivý a přiměřený podíl na celkových nákladech na poskytované služby. Převádějí se na samostatnou rozpočtovou položku uvedenou v odstavci 3 tohoto článku jakožto účelově vázaný příjem stanovený v čl. 21 odst. 3 písm. c) nařízení (EU, Euratom) 2018/1046.

5.   Náklady na úkoly stanovené v čl. 13 odst. 6 jsou hrazeny subjekty Unie, které jsou příjemci služeb CERT-EU. Příjmy jsou účelově vázány na rozpočtové položky pokrývající náklady.